Za svůj život jsem absolvovala už mnoho pohovorů. Dalo by se říci, že jsem ve světě „hledám práci“ ostřílený světák.

Když jdete na pohovor poprvé v životě, máte trému. To je zcela normální. Postupem času jsem ale přišla na to, jak se dá pozitivně na personalistu zapůsobit. Sepsala jsem proto pro vás 6 následujících tipů:

1. Slušně se oblečte

Ač oblečení na první pohled s uměním řeči nesouvisí, je to jen zdánlivý dojem. Ve skutečnosti hraje váš oděv velkou roli. Vaše publikum si vás vždy prohlédne a v duchu vás zhodnotí. Při pracovních pohovorech je toto hodnocení ještě výraznější.

Šaty dělají člověka. Proto nikdy nechoďte na pohovor v džínách, vytahaném svetru, botaskách nebo špinavých botách.

Samozřejmě záleží na tom, na jakou pozici se hlásíte. Pokud se jedná o svářeče, je zbytečné brát si na sebe oblek. I tak se ale vyplatí přijít v čistém a slušném oblečení. Pokud se ucházíte o jakoukoliv pozici v kanceláři, je potřeba věnovat oblečení speciální péči.

Dámám…

…doporučuji elegantní kalhoty/sukni a košili nebo šaty. Pokud zvolíte sukni nebo šaty, nezapomeňte, že délka sukně musí být ke kolenům (pokud sedíte, tak vám sukně musí sahat na stehně maximálně do vzdálenosti na délku dlaně od kolene). Obuv volte na středním, ale lépe nízkém podpatku. Baleríny jsou taktéž vhodné.

Co se týče barev, doporučuji volit spíše střídmě: černá, bílá, šedá, tmavě modrá. Případně jemné odstíny růžové, modré, zelené atd. Neměly byste vypadat jako otakárek feniklový. Pro lepší představu doporučuji podívat se na internetu na business dress.

1

Business Dress dámský

 

Co rozhodně nedoporučuji:

  1. nevhodné jsou hluboké výstřihy zdůrazňující vaše jinak zajisté velmi půvabné vnady, totéž platí o výstřizích na zádech,
  2. sportovní obuv nebo sukně,
  3. boty na příliš vysokém podpatku nebo platformě připomínající spíše vybavení pro tanečnici u tyče než sekretářku generálního ředitele (toto samozřejmě neplatí, pokud jdete na pohovor do Darling),
  4. džíny!!! (ne, ani ty bez děr),
  5. příliš výrazný make-up (mám na mysli večerní líčení a la Karlovy Lázně).

Pánům…

…doporučuji čisté vyžehlené kalhoty, košili a sako. Kravata je fakultativní dle pozice, o kterou se ucházíte. Pokud si nejste jistí odstíny, zeptejte se své přítelkyně nebo maminky. Jako obuv doporučuji polobotky, za které byste se nestyděli v divadle. Navoňte se, ale střídmě. Vůně vám pomůže, pokud máte pohovor s dámou. Možná to zní jako klišé, ale voňavý muž dělá na ženu dojem. Vždycky 🙂

Co se týče barev, doporučuji volit spíše střídmě: černá, bílá, šedá, tmavě modrá. Pro lepší představu doporučuji podívat se na internetu na business dress.

2

Business Dress pánský

 

Co rozhodně nedoporučuji:

  1. kombinaci čtverců a proužků, případně proužků a jakýchkoliv jiných tvarů typu kosočtverců a puntíků (v tomto případě jsem naprosto nekompromisní a tuto kombinaci nevolte ANI při výběru volnočasového oblečení, pokud tedy zrovna nejdete na karneval),
  2. sandály s ponožkami (já vím, že už se otepluje, ale prosím, vyvarujte se této kombinace ZA KAŽDÉHO počasí a při KAŽDÉ PŘÍLEŽITOSTI),
  3. špinavé nehty (ne, že by je dámy nikdy neměly mít, ale je to obvykle méně častý případ),
  4. kalhoty, které jsou částečně modré (nebo zelené, oranžové, žluté) a částečně s kostičkami a mají na sobě sedmikrásku, popř. maskáčové a jiné vzorované kalhoty, hlavně ne „kapsáče“ (prosím, tohle nám nedělejte NIKDY, na pohovoru už vůbec ne).

2. Před pohovorem…

Než se vypravíte na pohovor, projděte si svůj CV. Nejlépe ještě před tím, než jej na danou pozici odešlete.

Nepodceňte přípravu. Pokud máte v životopise uvedenou dovednost, kterou příliš nepoužíváte (např. jazykovou dovednost), máte dvě možnosti:

  1. Procvičit se před pohovorem (doporučená možnost),
  2. upravit v životopisu její úroveň (např. z „velmi dobře“, na „dobře“),
  3. úplně ji smazat (toto platí pouze za předpokladu, že si nevzpomenete ani na „Je m´appelle Míša.“

Zjistěte si informace o společnosti, do které se hlásíte: zda je místní nebo mezinárodní, co dělá (když se hlásíte do účtárny, není pro vás informace, že daná firma je špičkovým výrobcem ultratenkých kondomů, úplně rajc, zajímá vás spíše, jak funguje účtárna – přesto si obor podnikání zjistěte), kdo jsou její klienti a jaká je její konkurence.

Zjistěte si něco o osobě, se kterou pohovor máte. A to i přesto, že je to „pouze“ personalista. Výborným nástrojem je třeba LinkedIn, kde vidíte pracovní zkušenosti dané osoby, často i popis pozice, a jak dlouho danou práci vykonává.

Tip: Pokud jste členem LinkedIn a nechcete, aby daná osoba věděla, že jste ho/ji „prolustrovali“, v nastavení klikněte na „Nastavit, co vidí ostatní uživatelé poté, co jste si zobrazil(a) jejich profil“ a zvolte možnost „Budete v plně soukromém módu.“.

Ujistěte se, že víte, kdy a kam máte přijít. Není nic horšího než přijít pozdě na pohovor. Pokud se vám to stane, možná už s vámi personalista ani nebude chtít mluvit.

Nebuďte dochvilní, přijďte s předstihem. Proto si zjistěte, jak dlouho vám bude trvat cesta, a naplánujte ji tak, abyste na daném místě byli minimálně 15 minut před smluveným termínem.

3. První setkání s personalistou/manažerem…

…říkejme mu třeba X.

Dbejte na první dojem. Než přijdete na místo schůzky, vypněte si telefon, nebo jej alespoň nastavte do tichého režimu. Zapamatujte si jméno osoby, s níž máte pohovor. Jméno budete potřebovat, protože pokud má firma, do které jdete, recepci, musíte recepční nahlásit důvod své návštěvy a ke komu jdete.

Je velice trapné, když na recepci v telefonu rychle hledáte jméno osoby, se kterou jste si pohovor domlouvali. Pokud si nedokážete jméno zapamatovat, napište si jej do telefonu a těsně před vstupem do budovy si jej znovu přečtěte.

Jakmile se setkáte s osobou, se kterou máte pohovor, podívejte se jí/mu do očí a pevně jí/mu stiskněte ruku a představte se.

Ruku dané osobě nedrťte, ani s ní dlouze netřeste. Stačí krátký pevný stisk.

Obvykle situace probíhá takto:

Sedím na recepci v dané firmě a vidím, že se ke mně někdo blíží (osoba X) a recepční to není, jelikož té jsem při příchodu říkala, za kým jdu. Vstanu a JEŠTĚ NEŽ ke mně daná osoba přistoupí, usměju se (stačí lehký úsměv, nemusíte vypadat zrovna jako Julia Roberts) a řeknu: „Dobrý den.“

X: „Těší mě, mé jméno je Jana Nová,“ a podává mi ruku.

Ruku přijímám, krátce, ale pevně ji stisknu a odpovím: „Míša Pokrupová, těší mě.“ Přitom se dívám X do očí.

Pokud na sobě máte vhodné oblečení a dodržíte tuto jednoduchou představovací techniku, jste na dobré cestě.

4. Při pohovoru

Nebojte se říct, že něco nevíte. X vám může položit otázku, na kterou nebudete znát odpověď. Je lepší být upřímný a přiznat, že odpověď neznáte, než lhát. Nezapomeňte, že u pohovoru byste měli být autentičtí.

Nemějte ruce zkřížené na prsou, nehrajte si s propiskou ani s kuličkou papíru, kterou jste udělali z vizitky X. Následující obrázky jsou pouze demonstrativní. Nedbejte na styl oblečení dané osoby, ale na gestikulaci rukou:

ruce

Řeč těla

tužka

Řeč těla

 

Ruce mějte vždy tak, aby na ně X viděl/a. Ideálně před sebou na stole. Pokud hovoříte, můžete si dovolit drobnější gestikulaci.

naslouchání

Řeč těla

mluvení

Řeč těla

 

Udržujte oční kontakt, když nasloucháte X. Když hovoříte vy, snažte se oční kontakt udržet, nicméně není nezbytně nutné, abyste na X nepřetržitě 20 minut civěli. Jinak hrozí, že vás z budovy vyvedou zřízenci ve svěrací kazajce.

Mějte připravené otázky. Nemusíte je nutně klást na konci pohovoru. Můžete se ptát i v průběhu podle situace. Vždy se ale na něco zeptejte. Pokud to neuděláte, budete působit lhostejně. A to nechcete. Ucházíte se přece o nové zaměstnání!

Např. já se vždy ptám, zda by mi mohli více přiblížit pozici, na kterou se hlásím. Pokud se X nezeptal, jaká je moje představa o dané práci, nejdříve shrnu svou představu, a pak poprosím o přiblížení. Vypadá to profesionálně a dávám najevo zájem.

Zpravidla se neptám na benefity, X je většinou řekne sám. Pokud neřekne, zeptám se, ale tak, aby to nevypadalo, že do firmy chci jen kvůli nim. Tzn. neptám se na ně jako na první bod, ale ani jako na úplně poslední. Když se na tuto otázku zeptáte otázku na prvním nebo posledním místě, zdůrazníte ji.

Mluvte pravdu a buďte přirození. Nevymýšlejte si ani při pohovoru, ani ve svém životopise. Nevyplácí se to. Pokud na to nepřijdou hned u pohovoru, přijdou na to později.

Znám příběh jednoho pána, který si vymyslel životopis a přihlásil se na pozici projektového manažera. Vzali ho a za 3 měsíce vyhodili. O projektovém managementu totiž nevěděl vůbec nic. Lhát se zkrátka nevyplácí.

5. Plusové body

Buďte upřímní.

Pokud se vás X zeptá na něco, čím vás zaskočí, není problém říci: „Hmm nad touto otázkou se musím zamyslet,“ vyčkat deset vteřin (ale ne 5 minut) a odpovědět.

Občas se můžete podívat do strany nebo na strop. Pokud přemýšlíte, je to žádoucí. Nikdo nepřemýšlí s pohledem upřeným na člověka, kterému dluží odpověď.

Pokud se vás X zeptá, jestli jste nervózní (a stává se to), je v pořádku říct, že jste (tedy pokud jste 🙂 ). Je úplně oukej, když to přiznáte, ale nemělo by to vypadat: „No víte, ehm, vlastně asi jo, já ani nevím, no..“ Ne 🙂 Mělo by to vypadat: „Trochu ano, ale to je pochopitelné. Tento pohovor je pro mě důležitý.“

6. Mínusové body

Nikdy nepomlouvejte svého předchozího zaměstnavatele. I kdyby vše, co říkáte, byla pravda, nemluvte při pohovoru negativně o svém dřívějším chlebodárci. Tím si dost pravděpodobně pohřbíte šanci, že vás zaměstnají jinde. Evokujete tím totiž otázku: „A co když bude za pár let takto hovořit o nás?“

Všeho moc škodí.

I zápalu. Je v pořádku, že jste nadšení, když se hlásíte na svůj dream job. Neměli byste dát ale najevo přílišnou horlivost. Sama jsem to jednou udělala. Tak moc jsem práci chtěla mít, až jsem to přepálila.

Přílišné nadšení personalistu vyděsí. Proto zachovejte klid. Nadšení dejte najevo, ale střídmě.

Pokud by vás zajímaly další tipy týkající se komunikace, stáhněte si e-book zdarma.

Přeji vám hodně štěstí!