„Začneme tím, že se vzájemně představíme,“ usměje se pančelka.

Sedím na workshopu o drogách pro mládež a první, co mi bleskne po téhle větě hlavou, je: „A sakra!“

„Já začnu, a pak budeme pokračovat po směru hodinových ručiček,“ dodává.

Uf, uleví se mi, když si spočítám, že přede mnou bude mluvit 15 dětí. No jo, jenže… Co budu říkat?  Jak se mám představit? Mám říct, že jsem Michaela? To zní, jak kdybych si o sobě myslela kdo ví co! Mi-cha-E-la. Jak nějaká kněžna. Takovej Vondráček by to určitě hned použil proti mně… Nebo Míša? To zas budu vypadat jak maminčina rozmazlená holčička. Rozhodně teda neřeknu Michala, protože to úplně nesnáším. Kdykoliv to slyším, vzpomenu si na posměšek: „Michalo, co tě píchalo?“ Takže to fakt ne.

Bože, proč jen mam tak debilní jméno? Proč se nemůžu jmenovat třeba Lenka? To je prostě Lenka a konec. Nejde s tím udělat nic nechutně zdrobnělýho. Určitě jí nikdo nenadával: „Lenko, co tě píchalo?“

Najednou si uvědomím, že v místnosti panuje hrobové ticho. Oči všech jsou upřeny na mě. Zděšeně zamrkám. Vohanka se na mě šklebí. Dlaně mi během mikrosekundy polije ledový pot. Moje podpaží si nejspíš myslí, že se ze mě stala pekařka a bez jakéhokoli pokynu se radostně ujalo pečení tmavých koláčů potu na mém červeném triku. Bezva. Ticho v místnosti narušuje jen burácení mého zdivočelého srdce. Pančelka má tázavý výraz.

 

 

„Ehm, já jsem… Já se jmenuju…“

„Michala!“ zařve Vondráček. Kretén.

Připomíná vám to něco?

Vsadím se, že jste v podobné situaci už byli. A nejspíš ne jednou. A co je horší, cítili jste se v ní stejně, když vám bylo 7, 17 i 27. Vondráček na základce se proměnil v Nováka na střední a Pečínku v práci. Výsledek byl ale stále stejný. Cítili jste se jako sardinka v krabičce. Nebojte, nejste v tom sami. Ani já jsem nebyla výjimkou. Nesnášela jsem to věčné „uděláme si kolečko a představíme se“.

Nejhorší je, že se téhle věty nezbavíte. Bude vás provázet od mateřské školky až do domova důchodců. Grrr. Ještě teď cítím, jak se mi při větě „uděláme si představovací kolečko“ ježily chlupy po těle.

Tohle „ježení chlupů“ má svůj odborný název. Říká se mu glosofobie. Kdybyste tento pojem napsali do wordu, podtrhne se vám červeně. Čeština ho nezná. Přesto je glosofobie jednou z nejrozšířenějších fobií moderní společnosti.

Glosofobie

Je jako neštovice, jenom není planá. Projde si jí prakticky každý, ale málokdo se jí dokáže zbavit. Neznamená nic jiného než strach z veřejných projevů. Projevuje se různými způsoby. Mezi ty nejrozšířenější patří:

  • bušení srdce,
  • pocení,
  • třesoucí se hlas,
  • sucho v ústech.

Méně rozšířené příznaky glosofobie jsou:

  • zapomínání obsahu projevu,
  • ztráta viditelnosti (nevidíte publikum),
  • ztráta vědomí.

Panická Úzkost

Panická Úzkost je horší ségra glosofobie. Ta, co ji nechcete potkat. Přichází „těsně před“. Rozuměj těsně před tím, než začnete mluvit. Tahle krasotinka vám může udělat na pár okamžiků ze života peklo. Byla to právě Ona, kdo mě lapil v útrpném představovacím kolečku.

Když už vás čapne do svých pařátů, je od ní těžká cesta pryč. Oslní vás jako žhnoucí slunce v létě. Je přitažlivá jako spoře oděná děva pro námořníka v přístavu. Nechcete, a přesto jí neodoláte. Že vás lapila do svých sítí, poznáte jednoduše. Nedokážete se soustředit na nic jiného. Nevnímáte ostatní. Neslyšíte nic kolem sebe. Jediné, co vnímáte, je ONA.

Co s tím? Mám na to recept. A je skvělý jako obyčejně 🙂

Přepněte svůj mozek

Zhluboka se nadechněte, vydechněte a… poslouchejte. Poslouchejte, co říkají ostatní, a zkuste si to zapamatovat.

Ano, uznávám. Je to sakra těžká věc. Ale zkuste to. Přemozte se. Tím odvedete energii opačným směrem. Místo toho, abyste se soustředili na sebe, budete se soustředit na ostatní. To zmírní váš stres. Nebudete mít tolik času přemýšlet o sobě a o tom, co vás čeká. A to přece chcete.

Je to trochu jako jíst Twix. Dvě tyčinky v jednom balení. Kromě toho, že se přestanete tolik soustředit na stres, šplhnete si u ostatních. (Více o tomto tématu se dočtete v článku Zvyšte svou oblíbenost jednoduchou technikou.)

Jak na to

Např. někdo v seznamovacím kolečku řekne: „Jmenuju se Romana, je mi 32 let, pracuju jako zdravotní sestra, ráda cestuju a ve svém volném čase se nejvíc věnuju svému jorkšírovi.“

Pro sebe si v duchu zopakujete jméno a to, co vás z uvedených informací nejvíc zaujalo, tedy např.: „Romana, jorkšír.“ A v duchu si ji se psem představíte. Mimochodem si tyto informace i můžete zapsat na papír, pokud ho máte.

Možná se ptáte, k čemu vám tohle bude. Řeknu vám to: Dokonale se tím rozptýlíte. Zapomenete na „hrůzu“, která vás čeká. Navíc získáte ještě jeden podstatný benefit, o kterém se dozvíte víc v článku Zvyšte svou oblíbenost jednoduchou technikou.

Prezentujete? Stáhněte si ZDARMA eBook Prezentování je hra aneb 6 kroků k nejlepší prezentaci.