Říkala to moje babička, maminka, paní učitelky ve školce i ve škole. Při jídle se nemluví. Tímhle nesmyslem je dnes prošpikovaný celý internet. Má v nás nejspíš vzbouzet pocit, že když při jídle mluvíme, děláme něco zakázaného. Stáváme se hříšníky a brzká smrt provázená úpěnlivými žaludečními křečemi nás nemine. Přinejmenším přijde přiměřený boží trest.

Přijde vám to moc? Je to moc. Nejsme přeci Eva u stromu poznání.

„Při jídle se nemluví.“

Nevím, odkud se tohle pitomé pravidlo vzalo. Nejspíš ho vymysleli dietáři. Když se váš mozek nevěnuje čistě jídlu, tloustnete. Prý. Údajně je potřeba tiše žvýkat, rozmělňovat potravu na pidi kousky či přímo tekutinu a pomalu polykat. Něco podobného na mě nedávno vybaflo v jednom časopise o zdravém stravování.

Vzbuzuje ve vás tenhle popis chuť k jídlu? Mně se vybavilo nemocniční lůžko pro pacienty po operaci krčních mandlí.

Radši budu tlustá a s vředama než nekomunikativní

Někde jsem dokonce četla, že kromě nadváhy můžete z mluvení při jídle dostat žaludeční vředy. Myslím, že mně se jeden udělal, když jsem tenhle bullshit četla.

Autoři podobně ujetých příspěvků by se měli zajet podívat za našimi sousedy do Itálie nebo Francie. Dobře, nejsou to tak úplně sousedi. Ale od dob, co jsme hraničními závorami velkoryse nakrmili kůrovce ve prospěch velevýhodného Shengenu, jsme prakticky sousedé.

Francouzi a Italové jsou povětšinou štíhlí. Ne všichni, ale spousta z nich ano, a to i přesto, že těstoviny nebo-li tradiční italskou „pastu“ byste v redukčních dietách hledali jen těžko. Za svá štíhlá těla ale rozhodně nevděčí tichému stolování. Naopak Italové i Francouzi dělají při jídle všechno, jen nemlčí.

Jídlo je společenská událost

Štíhlá těla našich západních a jižních sousedů tkví mimo jiné v tom, že jedí pomalu a dlouho. Někdy dokonce celé hodiny a pusu nezavřou. Ne kvůli jídlu. Ale proto, že NEUSTÁLE komunikují. Už jste někdy viděli tichého Itala? Já nikdy. Naopak neustále gestikulují a žvaní. A je to super.

Jídlo je společenská událost. Společenské události by nemohly být společenskými bez komunikace. Mluvení a jídlo jdou ruku v ruce.

U jídla se odehrává všechno. Obchodní partneři společně chodí na snídaně, obědy i večeře. A představte si, že by u toho mlčeli! Jak by to asi vypadalo? „Dobré ráno, pane Nováku. Až ve svých ústech rozmělním míchaná vajíčka do podoby žloutkového smoothie a pomalu rozmasakruji na kaši bagetku svými tesáky, budu se Vám věnovat.“ Lákavá představa.

Komunikace + jídlo = velká světová láska

Vyjednávání, uzavírání obchodních kontraktů i obyčejný pokec s kámoškou o něčem tak nemožném, jako jsou muži, se odehrává u jídla. Jen si vzpomeňte na všude tolik omílaný nesmrtelný seriál Sex ve městě. Kolikrát jste viděli hlavní hrdinky sedět v restauraci a probírat aktuální situaci?

Dokonce i svátost eucharistie má původ v jídle. Slyšeli jste někdy o poslední večeři Ježíše Krista? Přesně z této události svátost eucharistie pochází. Ježíš při poslední večeři, den před svým umučením, rozdával svým učedníkům chléb a víno jakožto symboliku svého těla a krve. Tento rituál měli dále opakovat na jeho památku. Opakuje se dodnes. Tedy mám za to, že ano, i když nejsem úplně ukázkovou křesťankou. V kostele jsem se naposledy modlila za kvalitního milence…

Komunikace + jídlo = dokonalá dvojice

Jídlo je příjemná záležitost. Ve spojení s komunikací se z příjemné záležitosti stává příjemný zážitek. Příjemné zážitky chceme všichni.

Sama považuji nejlépe strávený čas se svými kamarádkami u nějakého fantastického jídla. Zrovna zítra mě čeká brunch a je mi jasné, že kromě toho, že se dozvím spoustu novinek ze života mých dvorních dam, mě čeká také parádní jídlo.

Do svých dětí rozhodně nikdy pravidlo „Při jídle se nemluví.“ cpát nebudu. Teď se určitě všechny mé kamarádky zasmály, když si představily, že bych měla děti. Fajn, je to humorný. Jestli něčím neoplývám, tak mateřskými pudy. Nedávno jsem na jednoho chlapečka omylem pustila dveře, protože mě nenapadlo, že děti jsou zvědavý. Ale o tom jindy.

Konec mlčení při jídle v Čechách

Vyhlašuju veřejný protest proti mlčení při jídle ve školkách, školách i domácnostech. Kdo se chce připojit, nechť při jídle žvaní o stošest!

Zapomeňte na tu „absolutní blbost“[1], jak rčení „Při jídle se nemluví.“ nazval sám etiketový velikán Ladislav Špaček a nebojte se při jídle uvolnit a KOMUNIKOVAT. Život je krátký a musíme si ho umět užít.

Jezte, pijte, komunikujte.

[1] http://www.ibestof.cz/verejna-sprava/ladislav-spacek—odbornik-na-etiketu.html